15.Helénismus
Doba helénismu ( 4. st. př. n. l. – 5 st. n. l .)
(pád velké makedonské říše, po smrti Alexandra Makedonského, velikého)
Smazala hranice mezi jednotlivými zeměmi, jejich kulturou. ( Řekové, Římané, Babylóňané, Egypt, Peršané…)
Epikureismus
Stoicismus
Skepticismus
Kynikové
Epikureismus (Sof.str.114)
Epikúros ze Samu ( 341 – 270 př.n.l.) Býval neprávem považován pro svou teorii rozkoše za zvrhlíka. Ve skutečnosti žil velmi skromně.
Byl materialista. Stejně jako antičtí atomisté tvrdil že. Svět je stvořen z atomů, lidskou duši považovat za smrtelnou. „ Dobrem je vše co působí libost, zlem to, co působí utrpení.“
Moudrý netouží po nesmrtelnosti, ale po tom, aby smysluplně prožil tento svět.
Cílem poznání je osvobodit člověka od pověr. Od strachu z bohů a smrti. Nazývali se zahradní filosofové, protože se scházeli hlavně v zahradě.
Stoicismus (Sof.str.113)
Název školy pochází od zdobného sloupoví (stoá poikilé) na athénském náměstí, kde přednášel zakladatel Zenón (336př.n.l)
Seneca Lucius Annaeus ml.( 3př.n.l. – 65 n.l. )
Římský filozof, spisovatel,přední politik, vychovatel císaře Nerona. Na jehož pokyn spáchal sebevraždu. Zastával názor, že člověk je pro člověka cosi posvátného.
Snahou člověka je dosáhnout blaženosti, která spočívá v mravní dokonalosti duše.
( základem všeho je bůh.,)
Zabýval se převážně otázkami etiky. Psal o řecké mytologii ( bájesloví smyšlené představy lidí) ztělesňující ctnost i neřest.
Citáty:
„ Nikdo nemůže vládnout, pokud neovládá sám sebe,“
„Nikdo nemůže napadnout mocné aniž riskuje.“
„ Přátelství končí tam, kde začíná nedůvěra.“
„ Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiní tento zákon: Jeden aby ihned zapomněl, co dal a druhý aby nikdy nezapomněl, že něco dostal.“
„Dokud žijeme učme se jak žít.“
„Žena buď miluje nebo nenávidí. Třetí možnost u ní není.“
„Nejkrásnější ženská vlastnost je mlčení.“
Další představitel byl
otrok, filozof Epiktétos ( 46-130 n.l.) přesvědčen o nezávislosti ducha
římský císař, fil. Marcus Aurelius (121.- 180 n.l.)
Přirozené právo platí pro všechny i pro otroky. Filosofovat mohli skutečně všichni.
Skepticismus
Fil. směr, který vyzvedá pochybnost.
Z řeckého skepsthai = uvažovat, zkoumat, pochybovat.
Zakladatelem Pyrrhón ( 360 – 270 př.n.l.)
Zabýval se 3 otázkami:
z čeho jsou věci?
Jaký vztah k nim máme?
Jakou výhodu získáme z tohoto vztahu k nim?
Na tyto otázky není možné jednoznačně odpovědět. Je lepší se zdržet úsudku o skutečnosti. Hlásal nepoznatelnost věcí, zdržení se úsudku, a apatii jako nejvyšší stupeň blaženosti. I když možná existují odpovědi na hádanky přírody a vesmíru, lidé stejně nemohou nalézt správné odpovědi. Byli spokojeni s tím málem, co věděli. Skutečný filosof si je vědom, jak málo ví.
(neplést s „ Pyrrhovo vítězství“ = král po smrti Alexandra mak., chtěl být jeho pokračovatelem. V bitvě moc mrtvých. Jeho výrok po jeho vítězství: „ Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen“)
d) Kynikové (Sof.str113)
Nejznámější kynik byl Diogénes. Vypráví se o něm, že bydlel v sudu a neměl víc než plášť hůl a chlebník. (Prý měl dřív ještě hrneček, ale pak uviděl chlapce jak pije vodu z dlaní ) To potom bylo téměř nemožné připravit ho o štěstí.
Jednou ho poctil návštěvou Alexandr Veliký. Postavil se před něho a zeptal se jestli si něco nepřeje, že mu jakékoli přání splní. Diogenes si přál, aby o krok ustoupil, protože mu stínil. Dal tím najevo, je bohatší a šťastnější než veliký vojevůdce.
Kynikové se domnívali, že člověk si nemusí dělat starosti ani se svým zdravím, ani smrt mu nemá vadit. Potom dosáhne opravdové blaženosti. Dnes se užívá vy významu necitelnosti k utrpení druhých. Kynikové = cynikové, cinický.