16) Středověká filosofie
16) Středověká filosofie
Za začátku stále působí některé ant. školy, křesťanství je pronásledováno, ale přesto se stále rozšiřuje
dělí se na 3 hl. části:
Apoštolské období:
působí apoštolové (nečekaně), vyvíjí misijní činnost, vnniká Nový zákon
Pavel z tarzu
Patristika:
1.-8.stol
> apologetika 1.-2.stol - obrana víry
> dogmatika 3.-4. stol - stanovení dogmat, kt.nejsou dále zpochybňovány
> systematika 5.-8. stol - utvoření celého systému
Scholastika:
9.-15. stol
> raná scholastika 9.-12.stol - tématem jsou univerzálie
> vrcholná 13. stol - působí Tomáš Akvinský
> pozdní 14.-15. stol
PATRISTIKA
z pater (lat. otec) (to ví každej dobrej latiník) - církevní otcové jsou autoritou.
od antiky se nový proud liší v tomto:
představa Boha - stává se osobním, milostivý, vysvobozující
vztah Boha a člověka - je mezi nimi prospast - Bůh všemohoucí tvořitel, člověk pouhý tvor
vztah člověka k člověku - nový prvek rovnost lidí a láska k bližnímu
vztah člověka a světa - pozornost se obrací mimo náš svět - cíl je život věčný, ne pozemský život
Apologetika: křesťané pochází z nižších soc. vrstev, nepřiliš rozšířená vzdělanost. Proto přichází apologeti "obránci víry" - filosoficky vzdělaní lidé, aby obhájili křesťanství u panovníků a vyšších vrstev.
Tertullianus: vynikající řečník a filosof, existují por něj 2 pravdy - víry a vědy. Ta víry je nadřazena vědě.
Klemens a Origénes: hierarchizovali vědy dle podstatnosti --> teologie jest nadřazena filosofii, ta je pouze pomocná.
Dogmatika: po všech možných sporech vně i vni se tvoří jednostná organizace, postavená na dogmatech=nezpochybnitelné pravdy, zákl. poučky
ale křesťanství je stále ohrožováno různými herezemi:
>> Gnose: "poznání" - směs perského, syrského a židovského i křesť náboženství
v duši se odehrává boj dobrého a zlého principu, člověk si ho musí uvědomit a dojít poznáním k tomu, co je vhodné a co nevhodné. Poznání si podřizuje víru.
Existují 2 bohové: vykupitel (nejvyšší a svrchovaně dobrý) a stvořitel (nepřítel, tvořitel zla, podřízený)
>> Manicheismus: Maní byl perský učenec, tvrdí, že esitují 2 říše:
světla, ovládaná božským otcem světla a temna, ovládaná otcem temnoty
Ježíš je jako prostředník vykupující lidi z temnoty
vyžadují nejpřísnější askezi, kt. na 100% drží jen někteří "vědouci" (NE maso, sex, tělesná práce).
Vykoupení je třeba si zasloužit, podílet se na něm.
Systematika:
Sv. Aurelius Augustinus (354-430) narodil se v Tunisu, otec byl pohan a matka křesťanka Monika. Byl veden ke křesť., ale odmítal, prošel si všemi možnými herezemi a bezbožností, ale díky modlitbám své matky a sv. Ambrožovi se obrátil.
stal se z něj církevní otec, vytvořil ucelený systém kŕesťanství
- Bůh je nejvyšší princip, stvořil svět z ničeho
- rozum se podřizuje víře "věř, abys rozuměl"
- hřích je dědičný, zastánce predestinace
dílo: O božím městě, Vyznání, O učiteli
na Augustina navázal B. Pascal
SCHOLASTIKA
Za posledního období středověku vzniká celá řada univerzit na kterých se mluvilo latinsky. První z nich vznikaly ve Francii, Španělsku, ale i u nás. Došlo tak k propojení teologie s učením.
scholastické metody jak proniknout do systému filosofie:
1) proniknout do pravdy víry a přiblížit ji lidskému myšlení
2) dát pravdě uspořádanou podobu
3) fil. argumenty vyvrátit argumenty rozumu x víře
nejde tedy o hledání pravdy, ale o obhajobu pravdy již zjevené
Raná scholastika
hl. problémem je spor o univerzálie - zda jsou věci skutečně jednotlivými věcmi kolem nás, nebo obecnými jmény. Dělí se na dva hlavní proudy:
realisté: přiznávají vyšší hodnotu obecnému, než jednotlivému (podobně jako platón a jeho ideje) existovali
radikální(universálie jsou před věcmi) a umírnění ( universálie jsou obsaženy ve věcech)
Jan Duns Scotus: tvrdí, že pravé náb. je zároveň pravou filosofií, ale dává větší roli rozumu, proto ho později církev zavrhla.
Anselm z Cantebury: považován za autora schol. metody argumentace. Snažil se jako první o důkaz boží existence (Pokud si nějákou věc můžeme myslet, potom také musí existovat!)
větší roli dává víře než rozumu
nominalisté: nejprve axistovaly konkrétní věci a pak až obecné pojmy, jména
Jan Roscelinus 11.-12.stol "Věřím abych poznával"
Vrcholná scholastika
myšlení se navrací k Aristotelovi prostřednictvím arabských a žid. filosofů. Vzdělání se získává na universitách.
Centrem vzdělanosti jsou žebravé řády: františkáni a dominikáni (Albert Veliký, T. Akvinský)
Albert Veliký je učitelem -->
Tomáš Akvinský
1225-1274 (1322 prohlášen za svatého)
ze šlechtické rodiny, nazýván "Dr. Angelicus" - každá jeho myšlenka byla svatá, přednášel na universitách.
Jeho učení nazýváme Tomismus - 1879 církev ho přijímá jako své oficiální učení.
- jsou dle něj dvě pravdy: pravda vědy a pravda víry. Rozum je pro něj velmi důležitý, pomocí něj činíme první krok za poznáním, ale když už rozum nestačí, pomůžou nám zjevené pravdy (víra).
--> vědění a víra jsou v harmonii
udává 5 důkazů Boží existence:
1. Příčina: Vše má svou příčinu. Důsledky vysledujeme až k příčině první: prima causa non causata (to jest Bůh, kterýžto je jediný pezpříčinný)
2. Pohyb: Vše, co se hýbe musí mít zdroj - hybatele, což je Bůh, sám opět nehybný
3. Nutnost a nahodilost: Svět je uspořádán od nedokonalého k dokonalému, Bůh jediný existovat musí, nejdokonalejší
4. Stupně dokonalosti: vývojová linie
5. Cíl:teologický důkaz, vychází z řádu přírody - všechno stvoření se snaží doáhnout toho, co je pro ně nejlepší a tento cíl musel být někým vložen.
Poznání Boha dělí na:
1. přímé
2. analogické - vztah podobnosti mezi tvůrcem a tvorem
3. složené - Boha poznáváme po částech, z různých úhlů pohledu
V etice siz akládal na svobodné vůli. Definoval 7 ctností: moudrost, uměřenost, statečnost, spravedlnost (známe z antiky) a víra, naděje a láska.
- Člověk je tvor společenský, nelze žít sám.
- Musíme se podvolovat církevní moci. Jako řízení státu je nejlepší monarchie a aristokracie. Stát má vést člověka k dodržování mravních zásad, světská moc podřízena duchovní.
Ve svém učení T.A: propojil Aristotela a Augustina.
Pozdní scholastika
dělí se na dvě hlavní odvětví
linie kritická: kritika TA, scholastiky...
Roger Bacon: (13.stol) angličan, františkán, vědec - zabývá se všemi možnými odvětvími
ideál je Aristoteles, kriziuje TA, neboť:
1. Neumí Řecky, chlapec a přesto si bere do huby Aristotela...
2. Nezná dostatečně matematiku, která jest základem všeho vědění (no to snad ne!)
kritizuje scholastické "pro a proti": Člověk by se neměl odvolávat na autoritu, ale odvozovat ze svých vlastních zkušeností a pozorování přírody.
Prý provozoval nebezpečné experimenty, což mu bylo zákázáno, což nerespektoval, což způsobilo, že ho na 10 let vyhnali.
Vilém Ockham (Occam) 14. stol: také uznává vlastní zkušenosti spíše než autority. Přiklání se k nominalistům a striktně odděluje filosofii a teologii.
Byl mega vzdělaný (Oxford, Paris...) a věhlasný řečník - používá se pojem "occamova břitva" - odřezávání zbytečných pojmů (což by se někteří učitelé i žáci měli naučit)
linie mysticismu:
Mistr Johannes Eckhart (13.-14. stol): poznáváme pomocí našho nitra, subjektivně., nikolivěk prostřednictvím rozumu. Odvraťme se proto od tohoto mrzkého světa a zahleďme do našich (mrzkých) niter...
Bůh je to jediné a nejvyšší dobro, popisuje vztah svaté trojice takto:
Subjekt (Bůh otec) dokáže vyslovit slovo (Ježíš syn) a mezi nimi je vztah vzájemné lásky (Duch svatý)
Cílem naší duše je splynout s božskou bytostí, nevést hříšný život, neboť lidská duše je stvořena k obrazu Božímu a je také trojjediná. Obsahuje v sobě božskou jiskru, kterou máme při meditaci hledat a nacházet...
Komentáře
Přehled komentářů
Skvěle zpracovaná otázka:)
jen u Akvinského u jeho poznání Boha je první bod nepřímé - poznáváme podle účinků v přírody
Tomáš Akvinský
(Terka J., 7. 4. 2008 18:48)