19)Filosofie 19. stol
19) Německá filosofie 19. stol
Immanuel Kant (1724-1804)
Byl německým osvícencem, jeho dílo a život dělíme do 3 hl. etap:
předkritická perioda, kdy se zabývá přírodou --> na základě zákonu přitažlivosti vysvětlil vznik světa, ale s ním souběžně to objevil i francouz Laplace - dnes Kant-Laplaceova teorie
Kritické období začalo tím, že Kant jako dogmatický realista se setkal s Lockovou empirickou teorií a začal se v něm odehrávat boj. Začal se zabývat pojmem metafyzika a snažil se ho definovat, což mu zabralo asi 15 let a pak vydal
-
Kritika čistého rozumu ("kritika" - osvětlení, přezkoumání) kde se zabývá hl. poznáním, soustředí se na lidské myšlení, čímž se liší od předchozích, kt. se zabývali spíše zkoumaným předmětem.
Poznání se dělí na APRIORI - vrozené, prvotní, bez empirického pozn. a APOSTERIORI, což je empirické.
Také dělí soudy na ANALYTICKÝ - koule je kulatá - zákonitost, platí vždy a SYNTETICKÝ - koule je zlatá - nemusí být pravda, je to poznáno). Další spisy:
-
Kritika praktického rozumu (mj. o etice a náboženství)
-
Kritika soudnosti (o estetice)
Johann Gottlieb Fichte (1762-1814)
Znal se s Kantem, který je pro něj epochální záležitostí, nepříliš přijatý veřejností - prý ateista. Zastává tzv. subjektivní idealismus, což znamená, že jako základ je zde jakési JÁ, tedy myslící subjekt, který myslí sebe sama a ostatní věci jsou z této představy odvozeny, takže třeba příroda je výtvorem našeho ducha. Proti JÁ je ale postavena překážka NEJÁ a v střetávání obou subjektů se odehrává vývoj.
Friedrich W. J. Shelling (1775-1854)
Opozice k Fichtemu, zastává tzv. objektivní idealismus - duch je výtvorem přírody, je její nedílnou součástí a obojí na sebe vzájemně působí. Obecně se přírodou hodně zabýval, studoval biologii, chemii. Pak se obrátil k náboženské mystice, říká, že nahlížením co nejhlouběji do svého JÁ můžeme poznat Božský princip. Toto jeho období bráno za méně kvalitní.
Georg Fridrich Wilhelm Hegel
syntéza předešlých dvou - absolutní idealismus - vše začíná lidským duchem.
Je znám svým pojetím dialektika:
nejprve stanovím tezi, následně antitezi (negace teze) a pak je sloučím syntézou (negace negace). Pracuje s principem - dva protiklady vytvoří platný výrok
dialektika v praxi na př. vývoje lidského ducha:
1) subjektivní stádium (teze) - duch se probouzí a uvjedomuje si svou existenci a svou tělesnou schránu.
2) objektivní duch (antiteze) - poznává sám sebe, ptá se po své identitě a začíná se sobě odcizovat a pochybovat.
3) duch absolutna (syntéza) - duch je se sebou smířen, v této fázi se věnuje filosofii, umění, či náboženství...
Založil filosofii dějin, miloval Kanta, byl velmi špatný řečník, ale i přesto je považován za vyvrcholení německé klasické filosofie. Jeho žáky byli Feuerbach, Marx
-
Fenomenologie ducha
Ludwig Feuerbach (1804-1872)
přichází jako antropologický materialismus - zájem o člověka.
Nejznámější je svým pojetím teologie, která se u něj mění v antropologii - náboženství vzniklo jako záležitost lidské touhy po štěstí, každý člověk si tedy svého Boha vytváří dle svého Ideálu. Tvrdil, že již navždy uzavřel otázku existence boží a už to nikdy nikdo nebude muste řešit. Pro své antináboženské myšlenky nebyl uznáván a vydal spis anonymně.
Karl Marx (1818-1883)
velmi zajímavá postavička filosofie - měl velkou rodinu, hodně dětí, ale naprosto neuměl hospodařit. Neměl peníze ani na šaty, nemyl se až z toho dostal vyrážku a ze svědění se psychicky zhroutil. naštěstí ho ale živil B.Engels.
Původně chtěl být básníkem (řešil náměty jako láska, konec světa..) ale díky bohu se stal filosofem a tak se nám zachovaly jeho úžasné myšlenky:)
Vycházel z Hegelovy dialektiky, ale byl přísně materialistický, idea je druhotná, svět je podle něj koloběhem vzniku a zániku (pohybujeme se po spirále) a mezilidské vztahy jsou určeny ekonomickými vztahy. Dělí společnost na kapitalisty a proletariát, musí dojít k revoluci, svrhnutí vykořisťovatelů a zavedení beztřídní společnosti. Navázal na něj V.I. Lenin a zbytek už všichni známe...napsal:
-
Kapitál - píše formálně dokonale, ale obsah pokulhává...moje oblíbená věta je "Proto se dělník cítí při sobě teprve vně práce, a vpráci se cítí vně sebe. Doma je, když nepracuje, a když pracuje není doma."
-
Komunistický manifest
Arthur Schopenahauer (1788-1860)
je představitelem iracionalismu - svět člověk nemůže poznat pomocí rozumu, ale svou intuicí, vírou a citem.
Hnacím motorem života je vůle, ale člověk se jí musí naučit ovládat a vybít např. v umění, neboť nenaplněná vůle vede k neštěstí. Naplnění je pomíjející - po každém naplnění přichází nová touha, po bolesti nová bolest, štěstí je negativního charakteru, neboť je pouze nepřítomností bolesti. Tvrdí že:
Co máme, toho si nedovedeme vážit.
Metlou většiny lidí je nouze.
Nevyhnutelným údělem člověka je osamění.
Pohlcovat a být pohlcován, to je život.
Pohlavní láska je protipólem mozku, člověk je jen nástrojem druhu, láska je iluze.
Ale přece jen je východisko zkrze umění, které je krásnou útěchou v tomto světě a zkrze oprostění se od vůle, což vychází z starých východních nauk.
-
Svět jako vůle a představa
Soren Kirkegaard (1813-1855)
"melancholický dán", díla publikoval pod pseudonymem a psal v dánštině, dlouho dlel v zapomění. Je považován za 100 letou předzvěst existencionalismu. Byl věřící, ale vadí mu církev, která zobecňuje, on hlásá subjektivitu. Bůh je nám vzorem v rozhodování, které jsme nuceni dělat každý den. Víra by měla být z vášně, vlastně celý život by měl být prostoupen jakousi Vášní.
Fridrich Nietzche (1844-1900)
Také iracionalista, Měl mroží knír, byl synem protestantského faráře, kt. ale záhy umírá.
Ovlivněn přátelstvím s R. Wagnerem píše
-
Zrození tragedie z ducha hudby - kde popisuje působení dvou živlů - apollinského (síla umírněnosti a harmonie, není opravdová) a dionýského (beztvará pravůle, pudové tvoření a ničení, agresivita, je nám vlastní)
-
Tak pravil Zarathustra - obsahuje slavnou větu "Bůh je mrtev", lidé Boha nemilovali a proto ho zabili. Zakoušejí tedy pocit nicoty (nihilismus) a jako východisko z tohoto bezvládí si vyvolili nadčlověka, což je jedinec (skupina lidí), který se osvobodil od nadvlády jiných a proto může jiným vládnout. (inspiroval se A. Hitler)
-
Vůle k moci
Nietzsche velmi kritizuje křesťanství, mj. protože:
vzbuzuje v lidech pocit viny, čímž potlačuje naši přirozenost.
ustavuje rovnost před bohem, čímž zavádí stádní morálku.
Tím, že se upínáme ke věčnému životu, znehodnocujeme tento svět.
Ke konci života trpěl psych. chorobou, ale dnes se soudí, že ji možná jen předstíral.
pozitivismus, sice nepatří do německé filosofii, ale...
výchází z pozitivního ve světě, to jest smysluplného, užitečného a reálného. Negativní je naopak neskutečné - nadsmyslné jevy. Hl. představitelem a zakladatelem je:
August Comte (1798–1857)
zakládá empirickou sociologii - do poznání přírody zahrnuje i poznání společnosti.
snaží se nastavit pozitivní náboženství - morálka založená na lásce a solidaritě
lidstvo prochází 3 stádii
1) Mytické - vše vysvětleno nadpřirozenými jevy
2) Filosofické - metafyzično se vysvětluje filosof. pojmy
3) Pozitivní - vědecké, skutečnost vysvětlena na zákl. faktů
John Stuart Mill (1806-1873)
Comtův žák, oproti němu ale do filosofie přidává ještě psychologii. Klade důraz i na logiku a indukci (sbírání údajů) a utváření názoru. Byl odjakživa tlačen do studia a ve 20ti se pod tíhou svého maxi intelektu zhroutil.