17.Renesanční filosofie a humanismus
RENESANČNÍ FILOSOFIE
14. – 16.st. , vznik v Itálii
oproti předchozím obdobím znamenala obrat, do popředí se dostává člověka
postavila proti sobě renesanci a „barbarský středověk“ (=popírá ho)
proměny ve společenské struktuře ( např. bourání stavů, sílí vrstva svobodného měšťanstva, vzestup měst, tvoření suverénních států, vznik národních literatur, rozkvět obchodu)
lidé se zajímají o stav společnosti => povstání atd. => nové státnické a právnické myšlení
duchovní a světská moc se rozcházejí
rozvoj věd ( zkoumání přírody, světa, člověka), důraz na rozum a výzkum
vědci nehledají prvotní příčinu, pouze se snaží popsat, jak dochází k určitým jevům
„Věda má sloužit člověku“
objev knihtisku (=> šíření literatury), v Evropě objevují střelný prach a kompas (vynálezy z Východu)
období zámořských objevů, první pitvy (za lékařskými i uměleckými účely)
doba mistrů Michellangela a Leonarda da Vinci
v Evropě vlna reformace => luteránství a kalvinismus usilují o nápravu křesťanství
renes. filosofie přírody hraje velkou roli při tvorbě nového obrazu světa, který přináší moderní věda
hlavní pojmy tohoto období:
heliocentrismus – Koperníkova teorie => všechny planety obíhají kolem Slunce
pantheismus – ztotožňování Boha s přírodou
racionalismus – směr, kde je rozum považován za jediný prostředek poznání pravdy
individualismus – princip upřednostňující postavení jedince a jeho autonomii vůči společnosti
antropocentrismus – filosofický názor, podle nějž je člověk centrem i cílem světa
empirismus – názor, že zdrojem poznání je pouze zkušenost
ITÁLIE
NICOLO MACHIAVELLI (1469 Florencie – 1527)
říká se, že se narodil s otevřenýma očima ( jako Sokrates, Kant atd.)
matka z něj chtěla kněze,ale nakonec vystudoval práva; výřečnosti se naučil v krčmách a obchodech
velmi vzdělaný, výborně znal římské dějiny
jako první měl realistické představy o politice – zajímala ho realita, nikoli sny
Vladař – návod k získání silného postavení panovníka a vybudování stabilního státu, své teze podkládá historickými událostmi, vyvolil si Lorenza Medicejského jako osobu, která by mohla uskutečnit sjednocení Itálie
vladař by se měl držet přirozené morálky a vyhýbat se podvodům, ale je-li to třeba pro blaho státu, má využít všechny metody ( a to rozhodně a samozřejmě – nedat šanci nepřátelům). V jednotlivých kapitolách se zabývá:
I. – formy vlády -> republiková, knížecí (dědičné nebo znova nabyté)
II. – dědičné knížectví -> dlouhá vláda jednoho rodu- stabilita
× převrat plodí převrat=>nestabilita vlády
III.- jak přidružit nově dobytá území
- nezvyšovat daně, případně přesídlit panovníka blíže
- vojenské zabírání území drahé => lepší je svrhnout vládu
- udržení nového území => udržet si protivníky laskavostí × zničit je
IV. – trvání říše -> pokud je v říši pouze panovník, je snadné ho svrhnout
-> je-li i šlechta – dostat se k moci přes nespokojeného
šlechtice, poštvat šlechtu proti sobě nebo se jí nějak zbavit
Machiavelliho zásada: „Účel světí prostředky“
Nedělal si iluze a bral lidi takové, jací jsou: „Všichni lidé jsou zlí, většina i hloupá.“
Stal se inspirací pro diktátory 20.st. ( Hitler, Stalin atd.)
GIORDANO BRUNO (1548 – 1600)
významný myslitel, člen dominikánského řádu, působil na dvoře Rudolfa II. v Praze
navazoval na Koperníka a Kusánského
stavěl se proti náboženské nesnášenlivosti, neboť všichni vycházíme z jednoho Písma
za své myšlenky publikované v dílech upálen v Římě po sedmi letech věznění
myšlenka heliocentrismu => všechny planety (včetně Země) obíhají kolem Slunce
jeho ústřední pojem UNIVERSUM (=Jedno)
vesmír tvoří nekonečný systém, který je soustavně v pohybu
svět a kosmos je věčný, nezničitelný, živý organismus, ve kterém jsou smrtelné pouze bytosti a věci
zastánce pantheismu => svět je obsažen v Bohu, Boha je možné ztotožnit s přírodními zákonitostmi; je principem, jež vše oduševňuje ( názory neslučitelné s křesťanstvím)
=> myšlenka nekonečnosti a věčnosti světa=> neexistence středu vesmíru
- díla: O příčině, principu a Jednom; O nekonečnu, vesmíru a světech; O heroickém nadšení
GALILEO GALILEI (1564 – 1642)
astronom, fyzik, filosof, profesor matematiky ( Padova, Pisa, Florencie)
žil pod ochrannou rukou papeže Urbana VIII., který ho chránil před inkvizicí a umírňoval
navazuje na Keplera => ke zkoumání světa a přírody používá matematiku, protože celá příroda podle něj funguje na jejím principu
v oblasti věd využil empirismus, který byl dosud poznamenán dogmatismem (dříve jen v církvi)
zaměřil se na exaktní poznávání zákonitostí, oprostil se od hledání příčin jevů
k tomu užíval měření, pozorování a experimenty
zakladatel mechaniky – popsal nakloněnou rovinu a volný pád
při popisu přírodních zákonitostí je třeba soustředit se na primární kvality (=měřitelné), sekundární kvality (=poznatelné smysly) mají být opomenuty
sestrojil si dalekohled k pozorování noční oblohy => hvězd je více, než vidíme; objevitel Jupiterových měsíců
za své názory (zastánce Koperníkovy teorie o pohybu planet) a objevy stanul před inkvizicí a byl donucen vše odvolat (avšak nezvolal „ A přece se točí!“, tento výrok mu byl přisouzen později)
ANGLIE
THOMAS MORE (1478 – 1535)
přítel Erasma Rotterdamského ( ten mu věnoval svou Chválu bláznovství )
vyzívá k toleranci, svobodě vyjádření názorů; stát se má starat o blaho lidí
Utopie – kritika anglické společnosti a zákonodárství ( trest smrti), 3 části ; popis vysněného státu
předmluva
More mluví o tom, že mnoho lidí v Anglii krade pro přežití a stát je jen trestá, ale neudělá nic pro to, aby krást nepotřebovali (=> je třeba je vychovávat a vytvořit dobré podmínky). Pak se setkává s námořníkem Hatloitem, který oproti tomu poznal na plavbě zemi jménem Utopie, kde vše funguje ideálně (nemají zde peníze ani kriminalitu, všichni pracují s radostí).
dlouhý popis života v Utopii: je zde stálý počet 54 měst,mezi nimi jsou venkovská stavení, kde se po dvou letech střídají obyvatelé měst. V době žní pomáhají všichni, proto je sklizeno za jeden den. Mluví o městech, úřadech (lidé si volí zástupce), zaměstnání
( všichni se učí rolnictví atd.), společenských vztazích ( každá rodina cca 40 členů, je-li jich moc, přepíší se k jiné rodině ; je-li na ostrově příliš lidí, pošle se jich několik pryč a pokud je jich naopak málo, jsou povoláni zpět), o otrocích (zajatci, zločinci, cizoložníci), vojenství (armáda pouze pro ochranu) a náboženství (každý vyznává, co chce).
=> Utopie je podle Mora ideální stát, kde má každý tolik, kolik potřebuje, všichni společně pracují pro
společnost ( ve skutečnosti by to byla velká nesvoboda)
- Campanella – myšlenky Slunečního státu (= též utopie, spravedlivé uspořádání atd.)
Mooreova Utopie se v 18.st. stala inspirací pro utopistické socialisty ( Saint-Simon, Fourier, Owen
marxistická filosofie je tvořena ze 3 zdrojů a 3 součástí:
utopický socialismus < - > vědecký komunismus
německá klasická idealistická filosofie (Feuerbach, Hegel) < - > marx.-lenin. filosofie
anglická politická ekonomie < - > marx.-lenin. ekonomie
FRANCIS BACON (1561 – 1626)
filosof, prokurátor, ztratil vysoké postavení „lord kancléř“ kvůli aféře s úplatky
materialista, utopista ( viz Nová Atlantida), kritik scholastické metody zkoumání
spisy: Nové organon ( o idolech) ; Eseje
Nová Atlantida –předkládá obraz ideálního státu ( hosp. plně soběstačný, řízený vědci)
věda by měla být organizována na mezinárodní úrovni, kdy by si vědci předávali poznatky
zavrhuje Aristotelovu logiku ( ta jen dedukuje) => přínosnější je metoda indukce, tj. vycházet z jednotlivostí a na jejich základě odvozovat věci obecné
tvrzení: „Vědění je moc, díky které se může jedinec a společnost rozvíjet.“
metoda je důležitá k dosažení cíle, musí však být správně stanovena => je třeba oprostit se od předsudků a omylů a používat správný způsob myšlení ( tj. zapomenout vše, co jsme považovali za jisté a začít od začátku, empiricky s indukcí)
teorie idolů ( =omylů), které máme v sobě - 4 základní typy :
idoly rodu – vše, co ovlivňuje myšlení díky naší povaze a přirozenosti
( např. důvěra v smysly; nekritické přijímání skutečnosti, aniž bychom byli schopni akceptovat také negativa atd.)
idoly jeskyně - omyly získané výchovou, fakta si subjektivně
upravujeme
idoly trhu - příčina těchto omylů je nedorozumění zapříčiněné mezilidskou komunikací ( =slova jsou nepřesná)
idoly divadla – omyly zapříčiněné bezmeznou vírou v učení starých
filosofů, kteří předkládali spíše hry, než skutečný svět
(pro odstranění omylů je třeba správně stanovit metodu bádání založenou na shromažďování poznatků)
THOMAS HOBBES (1588 – 1679)
materialista, kritik scholastické představy božského původu společnosti
hlavní zájem v oblasti státu a práva, byl sekretářem Bacona
člověk je od přírody egoista, motivem jednání je touha
co je dobré a co ne lze hodnotit pouze podle pocitu libosti (+) a nelibosti (-), ne podle Desatera nebo jiných pravidel ( spis O lidské přirozenosti)
lidé mohou od přírody vše, všichni jsou si rovni => žádné jistoty
vznik státu viděl tak, že v předstátním období lidé vedli válku „všichni proti všem“ (zlikvidovali by se –každý po něčem touží a ostatní by mu mohli bránit v jejím dosažení). Tento chaos skončil, když na základě společenské smlouvy utvořili státní moc a podřídili se jí => společnost určuje pravidla soužití, při vstupu do ní je třeba vzdát se části svobody
stát připodobňuje k Leviathanovi (biblické obludě)
ve státě vidí organizaci s absolutní mocí nad obyvateli, která určuje zákony a
stanovuje, co je správné a morální a co ne
dílem bývá řazen do přechodného období mezi renesancí a barokem
Základy přirozeného a politického práva; O lidské přirozenosti; Leviathan;
O svobodě a nutnosti; Elementy filosofie
NĚMECKO
MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ (1407 - 1464)
jeden z nejvýznamnějších filosofů rané renesance, studoval v Itálii, duchovní katolické církve
základ jeho učení v díle „ De docta ignorantia“
vyvrátil pravost Konstantinovské donace – objevil, že se v ní vyskytují slova, která v latině v době údajného sepsání neexistovala a vznikla až po sepsání
důraz na matematické principy => Bůh stvořil svět podle mat. zákonů a podle nich je svět nyní
řízen
fáze lidského poznávání:
smyslové schopnosti – > získání dojmů
rozvažovací schopnosti -> uspořádání dojmů
rozdělování protikladů
rozum – pomocí syntézy spojuje utříděné poznatky, umožňuje sjednocení protikladů
máme představu o Bohu ( On je nejvyšším objektem, na který lze myslet),ale nikdy jej nemůžeme ve skutečnosti objektivně poznat => Kusánský toto nazývá tzv. „vědění o nevědění“
JOHANNES KEPLER (1571 – 1630)
- zastánce heliocentrismu, dvorní astronom Rudolfa II., pomocník Tycha de Brahe, matematik
jako první užil matematických zákonů k objasnění pohybu nebeských těles
kniha Harmonie světa -> vyjádřena myšlenka jednotného principu, kterému je vše podřízeno
výrok „ Kde je látka, tam je matematika“ => na přírodu nahlíží z čistě kvantitativního, matematického hlediska
Tři Keplerovy zákony (=> zjistil pomocí pozorování Marsu):
dráhy planet jsou eliptické
rychlost obíhání planet je na stejném úseku vždy stejná
druhé mocniny oběžných dob planet jsou ve stejném poměru jako třetí mocniny
velkých poloos jejich drah
- sestrojil dalekohled, který je dodnes základem všech čočkových dalekohledů
HOLANDSKO
ERASMUS ROTTERDAMSKÝ (1469 – 1536)
teolog, kněz, jazykovědec ( překlad Bible do latiny, traktáty, fil. eseje, dopisy), psal hlavně latinsky
volal po mravním zpřísnění církve; za reformace se zpočátku klonil k Lutherovi, ale později mu vyčítal, že církev nereformoval zevnitř, ale zvolil snadnou cestu a odtrhl se ( Rott. Se pak neklonil ani k Lutherovi, ani k církvi => kritika z obou stran, stáhl se do ústraní )
Chvála bláznovství – kritizuje soudobou společnost, chytře – formou ironie
monolog bohyně Bláznivosti, která dokazuje, že je nejvýznamnějším božstvem a chválí sebe sama ( má služebnictvo Sebelásku, Lichotivost, Zapomnění, Lenost, Rozkoš, Šílenost, Poživačnost = složky společnosti); zde Rott. spravedlivě kárá jednotlivé stavy podle zásluhy. V závěru se Bláznivost obrací na církev a srovnává citáty z Bible s antickými mysliteli.
Rott. nepoužil jména => nekritizuje lidi, ale činy zaběhnuté ve společnosti
Reakce : někteří nepochopili ironii a oblíbili si knihu jako „lehké čtení“ , naopak církev byla pobouřena a dala dílo na seznam zakázaných knih
Proti barbarům – kritika nevzdělanců; on sám velmi dbal na důležitost vzdělání
POLSKO
MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473 - 1543)
polský astronom, velmi vzdělaný
dílo „O obězích nebeských sfér“ - zde tvrdí:
vesmír, Slunce i Země mají tvar koule
vesmír je konečný; Měsíc není planeta, nýbrž satelit Země
všechny planety obíhají kolem slunce = heliocentrismus