Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.Rodinné právo

28. 2. 2008

26.Rodinné právo


Rodinné právo upravuje osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny. Osobní a majetkové vztahy jsou především mezi:

  1. manžely

  2. rodiči a dětmi

  3. vztahy náhradní rodinné výchovy


Prameny rodinného práva

  • zákon o rodině

  • zákon o pěstounské péči

  • úmluva o právech dítěte

  • občanský zákoník


Manželství - zákon o rodině chápe manželství jako harmonické, pevné a trvalé životní společenství muže a ženy pro, které se oba dobrovolně rozhodli

Okolnosti vylučující uzavření platného manželství:

  • překážka bigamie

  • překážka příbuzenství mezi předky a sourozenci

  • překážka nezletilosti hranice 18 let ve výjimečných případech lze povolit sňatek osobě starší 16 let

  • překážka duševní choroby


Formy manželství:

  1. Civilní forma - manželství je uzavřeno před orgánem státu, který je pověřen vést matriku pro obvod. Sezdává starosta, nebo jim pověřený člen zastupitelstva. Je důležitá přítomnost matrikáře.

  2. Církevní forma- manželství je uzavřeno před orgánem státem registrované církve, nebo náboženské společnosti a to před osobou vykonávající činnost duchovního.


Obě formy uzavřené manželství mají stejnou platnost a podmínky.


Pří uzavření manželství musí snoubenci učinit několik prohlášení:

  1. o vstupu do manželství

  2. o nevědomosti okolností vylučujících vznik manželství

  3. o vzájemné znalosti zdravotního vztahu

  4. prohlášení o příjmení


Vztahy mezi manželi

Práva a povinnosti osobního charakteru


  1. Žit spolu, být si věrni a vzájemně si pomáhat vytvářet zdravé rodinné prostředí. Toto jsou práva morální a né právní.

  2. Povinnost dohody o všech podstatných záležitostech. V případě nedohody lze se obrátit na soud.


Práva a povinnosti majetkového charakteru:

Uzavřením manželství vzniká komplex majetkových vztahů jehož základem je institut bezpodílového spoluvlastnictví viz. Občanský zákoník.


Zánik manželství

  1. smrtí jednoho z manželů (dokladem je úmrtní list)

  2. prohlášením jednoho z manželů za mrtvého (vykoná soud)

  3. rozvod - objektivně zjištěn rozvrat rodiny přihlíží se k potřebám nezletilých soud nevyhlašuje vinu rozvratu, ale příčiny.


Rozsudek o rozvodu musí obsahovat:

  1. svěření dítěte do výchovy

  2. vyživovací povinnost


Nejčastější příčiny rozvodu:

  • rozdílnost povah a zájmů

  • nevěra

  • alkoholismus

  • nezájem o rodinu


Rodiče a děti

Určování rodičovství

Zákon o rodině určuje pouze určování otcovství:

  1. otcem je manžel matky - jestliže se narodí dítě ženě provdané, za otce dítěte se považuje vždy manžel matky, pokud se dítě narodí od okamžiku uzavření manželství až do 300 dne od jeho zániku. Otcovství lze popřít do 6 měsíců do narození dítěte

  2. Souhlasné prohlášení rodičů - nastává, když muž se souhlasem matky uzná své otcovství

  3. Soudní rozhodnutí - v tomto případě se otcovství dokazuje, nebo vyvrací na základě znaleckých posudků


Vztahy mezi rodiči a dětmi

Souhrn práv a povinností, které mají rodiče s plnou způsobilostí k právním úkonům vůči svému nezletilému dítěti.

Mezi ně patří:

  1. Právo dítě vychovávat

  • právo dítě mít u sebe

  • právo určit místo pobytu dítěte

  • právo určit povolání dítěte ve shodě s jeho zájmy

  • právo být s dítětem v kontaktu (soud může omezit, nebo zakázat tento kontakt mezi rodiči a dětmi)

  1. Právo dítě zastupovat před úřady, spravovat jejich majetek, atd.

  2. Vyživovací povinnost - je to nejdůležitější druh povinnosti a trvá po celou dobu trvání právního vztahu mezi rodičem a dítětem

  3. určení jména a příjmení dítěte


Náhradní rodinná výchova

Patří do ní:

  1. ústavní péče (dětské domovy) Předpokladem pro ústavní výchovu je, je-li výchova dítěte ohrožena zásadním způsobem a jiná opatření nevedla k nápravě zásadního stavu. Nařídit ústavní výchovu může jen soud. Soud může také dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ústavní výchovou se nerozumí jen dětské domovy, ale mohou to být i diagnostické ústavy, výchovné ústavy, dětské domovy se školou. Nad těmito zařízeními je oprávněn vykonávat dozor státní zástupce a veřejný ochránce práv. Zvláštní případ ústavní výchovy představuje, výchova, kterou soud může nařídit pokud nezletilý ve věku od 12 do 15 let dopustí činu, který by u starší osoby byl trestným činem. Veškerá výchovná opatření nařizuje soud. Ústavní východu rusí také soud a to z důvodů: a) Když dítě dovrší 18 let. b) Soud může prodloužit, pokud se dítě připravuje na budoucí povolání. c) Pominou-li důvody pro ústavní péči. d) Lze-li pro dítě zajistit náhradní rodičovskou péči.

  2. Osvojení můžeme pokládat za nejvýhodnější způsob náhradní rodinné výchovy. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikají stejné svazky jako mezi rodičem a dítětem. Vzniká i příbuzenský poměr mezi osvojencem a příbuznými osvojitelů. Osvojencem může být nezletilé dítě, pokud je mu to ku prospěchu. Osvojitel je fyzická osoba způsobilá k právním úkonům. Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl. Jako společné dítě mohou osvojit pouze manželé, nebo osoba sama. K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce (rodiče) osvojovaného dítěte. Souhlas zákonného zástupce není třeba:
    a) pokud po dobu 6 měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem,
    b) po dobu nejméně 2 měsíců od narození dítěte neprojevovali žádný zájem, ačkoliv jim v tom nebránila žádná překážka
    c) pokud rodiče dali souhlas k osvojení předem, písemně a před orgánem soudu (odbor sociálně-právní ochrany dětí a mládeže), nejdříve 6 týdnů po narození dítěte."
     Při osvojení přijímá osvojenec příjmení osvojitelů a zanikají veškerá práva a povinnosti vůči biologickým rodičům.

  3. Pěstounská péče - je určena pro děti, které není možno osvojit z důvodu vyššího věku, horšího zdravotního stavu nebo nejsou takzvaně právně volné, to znamená, že rodiče nedali souhlas k osvojení.
    Pěstounská péče je individuální, nebo kolektivní pěstounská péče např. vesničky S.O.S. Pěstounská péče je placena státem. Co se týče pěstounské péče není potřeba souhlasu rodičů, protože původní rodinné vztahy se tímto nepřerušují. V Běžných záležitostech rozhodují za dítě pěstouni a v neběžných záležitostech se musí poradit s rodiči (například výběr školy).


  1. svěření do výchovy jiného občana než rodiče - tato forma náhradní výchovy je určena pro děti u nichž se předpokládá, že se budou moci časem vrátit do původní rodiny např. svěření dětí prarodičům. Důvody výchovy jiným občanem mohou být objektivní nebo subjektivní:
    a) objektivní – smrt rodičů,
    b) subjektivní – nedostatečná výchova rodičů.

  2. vyživovací povinnost v rodinném právu - členové rodiny mají povinnost navzájem si pomáhat. Tato pomoc, která má morální charakter, ale existuje zde i právní stránka vyživovací povinnosti - je to vyživovací povinnost rodičů vůči dětem



Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům

Tato povinnost vzniká za předpokladu, že rodiče nejsou schopni se živit a dítě má schopnosti a možnosti výživné platit.


  • mezi ostatními příbuznými jedná se pouze o příbuzné v přímém rodě tj. mezi předky a potomky, prarodiče vůči vnukům

  • mezi manželi toto je založeno na základě vzájemnosti a zabezpečení stejné životní úrovně obou manželů. Tento případ může nastat mezi druhem a družkou.

  • Příspěvek na výživu rozvedeného manžela účelem je vyrovnání nestejné hospodářské úrovně manželů v niž došlo v době trvání manželství

  • Příspěvek na výživu a úhradu veškerých nákladů neprovdané matky. Neprovdaná matka má vůči otci dítěte nárok na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář