16.Středověká filosofie
25. 2. 2008
18. Středověká filosofie- konkurenční:-)
12.02.2008
18.
Středověká filosofie
- hlavní etapy dějin (apologetika, patristika, scholastika)
Středověká filosofie se dělí do tří hlavních částí.- vzaženo tedy na tu
křesťanskou.
1.apoštolské období- působí v něm apoštolové
-důležitý je především Pavel z Tarsu, který podnikl tři misijní cesty
na kterých šířil křesťanství
2. patristika ( 1.-8.stol.)
Je velmi důležité právě pro to, že se jedná o první středověké období
filosofie.
Dále se dělí na : - Apologetika (1.- 2.stol.), obhajovala církev
- Dogmatika ( 2.- 5.stol.), položila základní pravdy a myšlenky
- Systematika (5.- 8.stol.), utvořila- jak už název napovídá- celkový
systém
3. scholastika (9.- 15.stol)
Opět se rozděluje do tří období - Raná scholastika (9.-12.stol.),
začíná se zde řešit téma univerzálií -Vrcholná scholastika (13.stol.),
Tomáš Akvinksý -Pozdní scholastika ( 13.- 15.stol.)
Obecná charakteristika Jde v podstatě o nejrozsáhlejší období
filosofování vůbec, protože časové rozpětí se pohybuje kolem 1500 let.
Výchozím bodem jímž je jí antiky z ní vyplývají možné problémy.
Hodně ji ovlivňuje otázka středověkého křesťanství. Musí se potýkat s
těžkým přechodem z antiky- jde o velkou propast i když je časová
návaznost zcela plynulá. Ze začátku jde o poměrně těžké začátky jimiž
si musí křesťanství procházet. Lidé se museli kvůli pronásledování
skrývat. Není tedy divu, že křesťanství hraje skutečně nelehkou roli v
celé společnosti.
2.Patristika= období církevních otců
Představa Boha- je osobní, milostivý a vysvobozující, kdy docházíme
posléze k tomu, že je velmi potřebný a nemůžeme bez něj nic zvládnout.
Je všemohoucí, stvořitelem narizdíl od člověka, který je pouhopouhým
smrtelníkem a tím stvořeným. Je pak na světě v podstatě jenom kvůli
dobrému plnění boží vůle.
V tomto období přichází také myšlenka toho, že Bůh vytvořil svět z
ničeho. Dále se ropzebírá myšlenka lásky člověka k člověku, která se
projevuje jinak, než-li v antice. Smysl je hledán lidmi zcela mimo náš
svět narizdíl od takových Epikurejců, kteří jej chtěli najít již v
tomto světě.
1.Apologetika
V této době se pohybují po světě lidé, kteří pocházejí z nižších
sociálních vrstev. Co se týče vzdělanosti, tak někteří nebyli
obdarováni dokonce ani klasickým vzděláním. Aby se dalo tomuto
nevzdělanému trendu alespoň trochu vyhnout, přicházeli za ně tzv.
Apologeti- strážci.
Filosofie hraje tedy v tomto období dosti podřízenou roli
Apologeze - obranné období ve kterém se vytváří žebříček určitých věd,
ale teologie je vždy na vrcholu a je jí podřízena i samotná filosofie
Tertublianus- kromě toho, že byl filosofem, také vynikající řečník
Obhajuje dvě pravdy- na rovině víry a vědy, kdy je víra nadřazenou
vědou
Klémens a Origenés- docházejí k tomu, že by se měla stanovit jakási
hierarchie věd, kdy by byla podle významnosti dosazena na úplný vrchol
teologie
2. Dogmatika
Po různých sporech uvnitř celé organizace církve i s antickou
filosofií, dochází k vytvoření jednotné informace a vznikají dogmata=
nezpochybnitelné pravdy, základní poučky křesťanství a jeho vývoj je
ohrožen tzv. Heretickými učeními (bludná, kacířská)
a) Gnose- řecky poznání
V té době splatné jako nejrozšířenější učení. Tím, že bylo tolik
profláknuté, bylo velice nebezpečné (perské, židovské, syrské)- ale i
křesťanské. Slučují všechny prvky dohromady.
Boj dobra a zla, kdy je duše jednotlivce bojištěma na kterém se
odehrává boj správného se špatným.- gnose zde je konkr. Poznáním toho,
co je dobré a špatné a následného řízení se podle toho. Gnostikové
říkají, že existují dva bohové- vykupitel a stvořitel a stvořitel je
podřízený vykupiteli právě kvůli vykoupení
Stvořitel je pdole nich nepřátelský, protože vytváří i zlo
b) Manicheismus Tvrdí, že od věčnosti existujé dvě říše- 1. Říše
světla, kterou ovládá otec světla 2. Říše tmy, kterou ovládá otec tmy
Ježíš a jeho postava se zde objevují jako pocházející z říše světla a
sbnazí se vykoupit lid z říše temnoty.
Manichejci se snažili o nejpřísnější askezi- odříklai si tělesné slasti
(1.skupina) = vědoucí filosofové ajejich posluchači (2.skupina)= vše je
uzpůsobeno obyčejným smrtelníkům, kteří mohou plně užívat požitků- pít
víno, zažívat fyz.rozkoš, jíst maso
Na samotném vykoupení by se měl každý jedinec sám za sebe podílet a
nejlépe si vzít dobrý příklad z Ježíše Krista.
3. Scholastika
Za posledního období středověku vzniká celá řada univerzit na kterých
se mluvilo latinsky. První z nich vznikaly ve Francii, Španělsku, ale i
u nás. Došlo tak k propojení teologie s učením.
Scholastická metoda si vytkla za svůj cíl proniknout do celé filosofie
pomocí tří pravd
1. Pravda víry
2. Udat všemu systematickou podobu
3. Filosofické argumenty umět vyvrátit pomocí námitek, které by se daly
vznést proti víře
Této metodě poznávání nejde o hledání pravdy jako takové, ale spíše o
obhájení této filosofie.Metoda je spojována s filosofem Abélardem
1.Raná scholastika- spor o univerzálie (zda jsou věci skutečně
jednotlivými věcmi kolem nás, nebo obecnými jmény) Realisté přidávají
větší hodnotu obecnému pojetí.
Umírnění realisté
• Jan Scotus= Eriguena , zastánce realismu
• Anselm z Canterbury- ,,Věřím, abych rozuměl“. Jako jeden z prvních
snažících se dokázat existenci Boha. Je zastáncem toho názoru, že pokud
si myslíme, že něco je, musí to skutečně existovat
Nominalisté
Nejprvě existujéí věci konkrétní, jednotlivé a pak teprve dostanou
obecné pojmenování jim více společné.
• Jan Roscelinus -,, Věřím, abych poznával.“ Celý svět jej podle něj
vytvořený z pojmů konkr., kterým je teprve potom dán obecný pojem.
2. Tomáš Akvinský- doktor Angelikus( každá z jeho myšlenek byla
andělskou)
Jeho rodina byla zásadně proti tomu, aby se věnoval pouze víře, bádání
v ní, Bohu. Přednášel na univerzitách. Stal se žákem Alberta Velikého.
R. 1322 byl kanonizován- prohláen za svatého.
Tomismus O d r. 1879 začleněn jako oficiální filosofie církve. Učení,
které tedy postoupúilo na vlastní filosofii.
Projednávalo dvě pravdy- púravdu víry a vědy. Projednávalovlastní
pravdu každé oblasti a konkr. U pravdy víry se k ní dostáváme vůbec
skrze zjevení, pomocí nich, zjevené pravdy.
Rozum- velice důležitý. Jde o první krok za jehož pomoci se dostáváme k
cestě poznání. Když už nestačí, přicházejí zjevené pravdy.- vztah
zjevení a víry.
Pět důkazů boží existence
1. Vše má svou příčinu ( řetězec příciny a důsledku)
2. Pohyb a změna
3. Nutnost a nahodilost- nejdokonaljší je Bůh, důkaz boží existence,
věci mohou existovat a nemusí, ale Bůh existovat musí
4. Stupně dokonalosti
5. Teologický- vycházející z přírodního řádu
Lidské poznání Boha – 1. Nepřímé 2. analogické 3. složené
Předpokladem mravního jednání je svobodná vůle.
Sedm ctností- čtyři z antiky: rozumnost, uměřensot, statečnost,
spravedlivost + k těmo 4 přibývají ještě tři křesťanské:--- víra,
naděje, láska
Řozjímá ve svých spisech taktéž nad ideálním uskupením státu, kterým je
podle něj monarchie a aristokracie, na druhé, nevhodné straně pak
tyranie či olygarchie- vláda bohatých. Usiluje o spravedlnost.
3.Pozdní scholastika (14.- 15.stol., částečně i 13.stol.)
1. Kritická linie- kritizuje Tomáše Akvinského
2. Mysticismus
1.Kritická linie
* Roger Bacon- 13.stol.
,,Dominikán“
Věnoval se i medicíně, dále matematice, filosofii, astrologii.
Jeho ideálem je býti Aristotelem. Kritizoval Tomáše Akvinského- vytýká
mu, že neumí řecky. Napsal spoustu spisů o Aristotelovi, ale nikdy si
nemohl přečíst originál. Kritizuje dále celou scholastickou metodu pro
a proti. Říká, že by se nemělo odvolávat na autority a více preferuje
pouštění se do vlastních experimentů a vycházení pak z vlastních
zkušeností. Podle něj však ale také nebylo vhodné své zkušenosti dále
zveřejňovat.
*Vilém Occham(Occum)- 14.stol.
S Baconem ho spojuje společná kritika věcí kolem. Názorově se však
připojeju k nominaslitům- nejdříve věci, pak teprve jejich pojmenování.
Odděluje od sebe filosofii a teologii. Je pokládán za věhlasného
řečníka- nepřemožitelný v diskutacích a hodně se řešilo, že ho nemůže
skutečně nikdo překonat.
,,Occamova břitva“- základním principem je systém úsporonosti-
odřezávají se zbytečné pojmy a snaha vše co nejvýstižněji, stroze
vyjádřit.
2.Mysticismus
*Mist Johannec-přelom 13., 14.stol.
Pocházel z Německa a tvrdil, že poznání není uskutečnitelné
prostřednictvím rozumu, ale lidského nitra, kde hledáme odpověď. Když
pak víme, že dokonalého poznání můžeme nalézti sami v sobě, můžeme k
němu zcela vypustit své okolí, okolní svět. Říká, že původně existovalo
jakési božství- nestvořená příroda. Bůh jakožto trojjediný. OTEC=
subjekt- slovo, které vyslovuje, SYN= slovo, které je vyslovené
---mezti otcem a synem je vytvořen vztah vzájemné lásky= DUCH SVATý
Kromě Boha se zabýval také lidskou duší. Splynutím s božskou bytostí
dochází k nesmrtelnosti duše.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář